Odplenkování vedené dítětem: kdy začít a podle čeho poznat, že je dítě připravené

Co je odplenkování vedené dítětem

Přístup popsal americký dětský lékař T. Berry Brazelton v časopise Pediatrics v roce 1962. Anglicky se mu říká child-led nebo child-oriented, tedy vedený dítětem. Na jeho práci dodnes stojí doporučení Americké akademie pediatrů (AAP) i kanadských pediatrů. Jádro je krátké:

• začíná se, až dítě ukazuje znaky připravenosti,
• rodič nabízí nočník, ale nenutí,
• dítě udává tempo a může si dát pauzu,
• za úspěch je pochvala slovy, za nehodu nikdy trest,
• nehody patří k učení, krok vpřed i krok vzad.

Je to spíš postoj než přesný plán na dny. Proto je taky nejtišší ze všech metod: neslibuje žádný termín.

Znaky připravenosti na nočník: kdy začít s odplenkováním

AAP i přehledy pro praktické lékaře (AAFP) uvádějí podobné znaky. Dítě je připravené, když:

• vydrží suché aspoň hodinu až dvě,
• pozná a řekne, že čůrá nebo kaká,
• zajímá se o záchod a o to, co dělají ostatní,
• umí si samo stáhnout kalhoty,
• zvládne krátkou jednoduchou prosbu.

Typicky se to skládá dohromady mezi 18. a 30. měsícem, u každého dítěte jinak. Nizozemská směrnice JGZ počítá se začátkem mezi 2. a 4. rokem. Jestli je tělo vašeho dítěte připravené, vám pomůže zjistit kvíz připravenosti na nočník.

Jak odplenkování vedené dítětem vypadá doma

1. Pozorujete. Všímáte si, kdy má dítě plenu suchou, kdy se schová, když kaká, a jestli se ptá na záchod.
2. Nočník je na očích. Stojí doma na viditelném místě. Dítě si na něj může sednout jen tak, i oblečené.
3. Nabízíte. Ve chvílích, kdy dává smysl to zkusit. Když dítě řekne ne, je to v pořádku.
4. Chválíte slovy. Obyčejně a vlídně. Na nehodu reagujete klidně, převléknete a jde se dál.
5. Když dítě odmítá, dáte pauzu. Za pár týdnů to zkusíte znovu. Pauza neznamená, že se čeká donekonečna.

Spor „čekat, nebo ne“: co je na kritice pravdy

Kritici přístupu vedeného dítětem říkají dvě věci. Obě mají kus pravdy.

Střet zájmů je doložený. Brazelton spolupracoval s výrobcem jednorázových plen a vystupoval v jeho reklamě na pleny pro větší děti. Doložený je i historický posun: dřív se s nočníkem začínalo mnohem dřív a pozdější věk přišel spolu s jednorázovými plenami. Ve Vietnamu, kde se s tréninkem začíná od narození, vyprazdňují děti měchýř úplně už kolem 9 měsíců (Duong a kol. 2013).

Znaky připravenosti ale nejsou výmysl reklamy. Opírá se o ně AAP i nizozemská směrnice JGZ. Studie Blum a kol. (2003) sledovala 378 dětí: intenzivní začátek před 27. měsícem konec neurychlil. Malá studie Hodges a kol. (2014) spojuje s potížemi s vyprazdňováním začátek před 24. i po 36. měsíci. A „odplenkované“ roční dítě dřív často znamenalo, že rodič chytal správnou chvíli, ne že dítě chodilo samo.

Nejsem dětská lékařka, a proto se tu držím směrnic. Z obou táborů si beru to podstatné: čekat na znaky ano, čekat pasivně a bez konce ne.

Co říká výzkum a kdy čekání škodí

Přehled pro americkou vládní agenturu AHRQ (Klassen a kol. 2006) hodnotí výzkum odplenkování jako slabý. Přístup vedený dítětem i rychlá metoda Azrina a Foxxe podle něj fungují u většiny zdravě se vyvíjejících dětí. V jediné přímé srovnávací studii měla rychlá metoda méně nehod. Doporučení AAP má nejnižší sílu důkazu (C), stojí hlavně na shodě odborníků.

Přes den jsou děti suché v průměru kolem 32 až 35 měsíců (AAFP 2019). Nejčastější zádrhel je zadržování stolice, které postihne asi jedno dítě z pěti. Častější je, když se začíná až po 3,5 letech. Když tedy dítě kolem třetích narozenin žádné znaky neukazuje, stojí za to nočník aktivně nabízet a případně se poradit s lékařem.

Noc je jiná kapitola. Suchou noc nenatrénujete, přijde sama. Když je dítě starší, můžete ho jemně povzbudit.